V souvislosti s novelou zákona o zaměstnanosti, účinnou od roku 2025,
došlo mimo jiné k úpravám týkajících se plnění povinného podílu
zaměstnávání osob se zdravotním postižením (OZP). Legislativní
změny se dotýkají především způsobů, jimiž mohou zaměstnavatelé tuto
povinnost naplňovat, a rovněž pravidel pro využívání
náhradního plnění. Nově jsou upřesněny také oznamovací povinnosti
vůči Úřadu práce České republiky a stanoveny odlišné podmínky pro
výpočet a odvod finanční náhrady v případech, kdy povinný podíl není
splněn přímým zaměstnáváním osob se zdravotním postižením.
Cílem přijatých změn je zpřesnění dosavadní právní úpravy, zvýšení
transparentnosti systému a posílení podpory přímé zaměstnanosti osob se
zdravotním postižením v běžném pracovním prostředí.
POVINNOST HLÁŠENÍ PLNĚNÍ POVINNÉHO PODÍLU
Tato povinnost se nově nevztahuje na zaměstnavatele, kteří mají
s Úřadem práce České republiky uzavřenu dohodu o uznání
zaměstnavatele na chráněném trhu práce. Tito zaměstnavatelé jsou
považováni za subjekty, jež zajišťují pracovní uplatnění osob se
zdravotním postižením přímo v rámci chráněného trhu práce, a proto
jsou z uvedené povinnosti vyňati. Změna sleduje cíl zjednodušit
administrativní zátěž a podpořit zaměstnavatele, kteří dlouhodobě
vytvářejí pracovní příležitosti pro osoby se zdravotním omezením.
Pro ostatní zaměstnavatele zůstává vše beze změny. Povinnost
každoročního hlášení nejpozději do 15. února
následujícího roku.
ODEBÍRÁNÍ NÁHRADNÍHO PLNĚNÍ
Jednou z klíčových legislativních změn v oblasti plnění povinného podílu zaměstnávání osob se zdravotním postižením je zpřísnění pravidel pro uznání dodavatelů, od nichž lze čerpat tzv. náhradní plnění. Náhradní plnění představuje možnost splnění zákonné povinnosti prostřednictvím odběru výrobků nebo služeb od určených subjektů zaměstnávajících osoby se zdravotním postižením. Nová právní úprava však zužuje okruh těchto subjektů a zavádí přísnější podmínky pro jejich využití.
Podle novelizovaných pravidel již není možné uplatnit náhradní plnění, pokud je dodavatel spojenou osobou ve smyslu zákona o daních z příjmů. Tímto opatřením se sleduje zamezení obcházení účelu institutu náhradního plnění a posílení jeho transparentnosti. Výjimka z uvedeného pravidla byla zachována pouze pro integrační sociální podniky (ISP), které mohou náhradní plnění poskytovat i v případě, že jsou se svým odběratelem ve vztahu spojených osob. Na tyto podniky se tedy omezení dle zákona o daních z příjmů nevztahuje.
Nižší limit pro náhradní plnění
Novela zákona o zaměstnanosti zavádí nový limit pro poskytování
výrobků a služeb v rámci náhradního plnění, který se nově stanovuje
na 14násobek průměrné mzdy za každého zaměstnance se zdravotním
postižením. Tento limit se vztahuje na zaměstnavatele, osoby
samostatně výdělečně činné (OSVČ) i integrační sociální podniky
(ISP), které náhradní plnění poskytují. Oproti předchozí právní
úpravě tak dochází ke snížení maximálního rozsahu poskytovaného
plnění z původního 28násobku na polovinu.
ODVOD DO STÁTNÍHO ROZPOČTU
V případě, že zaměstnavatel nesplní povinný podíl zaměstnávání osob se zdravotním postižením přímou formou, je povinen uhradit finanční náhradu ve výši odpovídající průměrné mzdě v národním hospodářství za každého „chybějícího“ zaměstnance OZP. Výše odvodu se stanovuje koeficientem závislým na podílu zaměstnávaných OZP:
- koeficient 1 při zaměstnávání ≥ 3 % OZP
- koeficient 2 při zaměstnávání 1–2,99 % OZP
- koeficient 3,5 při zaměstnávání < 1 % OZP
Nová právní úprava stanovuje to, že finanční náhrada je výrazně vyšší než v minulosti, pokud zaměstnavatel nepodnikne aktivní kroky k naplnění povinného podílu prostřednictvím přímého zaměstnávání osob se zdravotním postižením.