Zvyšování kvalifikace zaměstnanců je důležitým nástrojem pro rozvoj jak jednotlivce, tak i celé organizace. V praxi často přichází na řadu tzv. kvalifikační dohoda, která upravuje podmínky studia při zaměstnání a závazky obou stran. Zaměstnanci, kteří se vzdělávají v souladu s potřebami zaměstnavatele, mají podle zákoníku práce nárok na určité volno na přípravu a složení zkoušek. Tato problematika je upravena v zákoně č. 262/2006 Sb., zákoník práce, konkrétně v § 230 až 234.
Zvýšení kvalifikace
Zvýšením kvalifikace se podle § 231 zákoníku práce rozumí změna její hodnoty, tedy její zvýšení nebo rozšíření, kterého lze dosáhnout prostřednictvím školení, studia, vzdělávání nebo jiné formy přípravy vedoucí k dosažení vyššího stupně odbornosti či vzdělání. Klíčovou podmínkou je, že tato změna musí být v souladu s potřebami zaměstnavatele – pouze tehdy se jedná o zvyšování kvalifikace ve smyslu zákoníku práce.
Pracovní volno
Podle § 232 zákoníku práce má zaměstnanec při zvyšování kvalifikace, pokud není sjednáno jinak, nárok na pracovní volno s náhradou mzdy ve výši průměrného výdělku. Tento nárok se vztahuje na dobu nezbytně nutnou k účasti na vzdělávacích aktivitách, které odpovídají definici zvyšování kvalifikace a jsou v souladu s potřebami zaměstnavatele.
Pracovní volno s náhradou mzdy se poskytuje v následujícím rozsahu:
- v nezbytně nutném rozsahu k účasti na výuce nebo školení,
- 2 pracovní dny na přípravu a vykonání zkoušky v rámci na VOŠ a VŠ,
- 5 pracovních dnů na přípravu a vykonání závěrečné zkoušky a maturitní zkoušky,
- 10 pracovních dnů na vypracování a obhajobu absolventské práce, bakalářské práce, diplomové práce, disertační práce,
- 40 pracovních dnů na přípravu a vykonání státní závěrečné zkoušky, státní rigorózní zkoušky a státní doktorské zkoušky.
Zaměstnanec má právo na pracovní volno v nezbytně nutném rozsahu i při účasti na přijímacích zkouškách, opravných zkouškách, promocích nebo podobných ceremoniálech. Na rozdíl od vzdělávání v rámci zvyšování kvalifikace však v těchto případech zaměstnanci nepřísluší náhrada mzdy – volno tedy může čerpat, ale bez nároku na finanční kompenzaci od zaměstnavatele.
Kontrola studia zaměstnavatelem
Zaměstnavatel má podle § 233 zákoníku práce právo sledovat průběh a výsledky zvyšování kvalifikace zaměstnance a v odůvodněných případech může poskytování pracovních úlev přerušit nebo zcela zastavit. Týká se to zejména situací, kdy se zaměstnanec stane dlouhodobě nezpůsobilým k výkonu práce, nebo pokud bez vážného důvodu a bez zavinění zaměstnavatele delší dobu neplní své základní povinnosti spojené se studiem. V takových případech tedy zaměstnavatel není povinen nadále poskytovat pracovní volno ani náhradu mzdy.
Kvalifikační dohoda
Pokud zaměstnavatel a zaměstnanec uzavřou tzv. kvalifikační dohodu podle § 234 zákoníku práce, vzniká tím oběma stranám určitý závazek. Zaměstnavatel se touto dohodou zavazuje umožnit zaměstnanci zvýšit si kvalifikaci, například prostřednictvím studia nebo školení. Na oplátku se zaměstnanec zavazuje, že po dokončení vzdělávání setrvá u zaměstnavatele po předem sjednanou dobu – nejdéle však po dobu 5 let. Pokud by zaměstnanec pracovní poměr ukončil dříve, může být povinen uhradit zaměstnavateli náklady, které na jeho vzdělání vynaložil – a to i v případě, že ke zvýšení kvalifikace nakonec nedošlo. Povinnost zaměstnance zůstávat u zaměstnavatele začíná až okamžikem, kdy ke zvýšení kvalifikace skutečně dojde.
Kvalifikační dohoda musí být uzavřena písemně a musí obsahovat:
- druh kvalifikace,
- způsob zvýšení/prohloubení kvalifikace,
- dobu, po kterou se zaměstnanec zavazuje setrvat u zaměstnavatele po ukončení zvýšení/prohloubení kvalifikace,
- druhy nákladů nebo celkovou částku nákladů, kterou bude zaměstnanec povinen uhradit zaměstnavateli, pokud nesplní svůj závazek setrvat v zaměstnání.